Press selection

 

 

 

"...Danielis is an intrepid dancer…

...he is a very clever choreographer...

Tomas Danielis does not need music to express himself physically, but strongest, however, is his passionate clinch with Haendels music....

....almost cubist pictures that is reminiscent of a maze, you can not find the way out to. It created a surreal atmosphere....

...Here he finds a unique physical language when he as warped man...

...And we see a man who indulges in tune and who experiences a spiritual redemption through dance.

...In these passages "ON THE RED LAWN” turns into pure magic..."

 

 

http://cphculture.dk/p555ontheredlawn.html

ON THE RED LAWN

★★★★★★

Dansehallerne har atter engang fået besøg af den talentfulde Tomas Danielis, der blandt meget andet indtager en væsentlig plads i det prisbelønnede team, der udgør "Granhøj Dans". Nu er han aktuel med soloforestilligen ON THE RED LAWN, som han selv har skabt koreografi til.

Forestillingen, der varer knapt en time, er løst baseret på Dantes Inferno. Man gør dog klogest i at anskue forestillingen som et abstrakt værk, da den rent fortællemæssigt virker noget uklar.

På bagscenen ser vi på levende billeder af Danielis' ansigt, snart splittet snart samlet, men altid med søgende blik, og mod slutningen i farver.

Men ON THE RED LAWN virker især seværdig, fordi Tomas Danielis er en uforfærdet danser, der konstant stiller nye krav til sig selv. Koreografisk arbejder han denne gang med spasmer, som indgår i de fysiske udtryk for en sjælelig tilstand. Det forekrøblede menneske, der samtidig rummer stor skønhed. Snart påklædt spillende en rolle, snart nøgen og hudløs ærlig i sin kamp med de indre dæmoner.

Tomas Danielis behøver ikke musik for at kunne udtrykke sig kropsligt, men stærkest virker dog hans lidenskabelige livtag med Haendels passionsmusik. Her finder han et særegent fysisk sprog, når han som forkvaklet menneske forsøger at dirigere musikken. Og vi ser et menneske, der hengiver sig til tonerne, og som oplever en åndelig forløsning gennem dansen. I disse passager bliver ON THE RED LAWN til ren magi.

 

http://www.dansonline.dk/index.php/57-dansen-i-helvede

Inspireret af Dante Alighieris inferno i Den Guddommelige Komedie, portrætterer den slovakiske danser og koreograf, Tomáš Danielis, synd og erkendelse i hans solo On the red lawn.

af Sandra Morenilla Nielsen (stud.mag.)

Barokmusikken flyder ud af højtalerne, mens Danielis iført skinnende sølvtights, bar overkrop og klovnekrave danser sig ind på centrum af scenegulvet med rolige, stive bevægelser. Han drejer rundt om sig selv og minder om en blanding af den melankolske drejende ballerina fra et gammelt smykkeskrin og en forfinet hofnar, som gør sit ypperste for at underholde sit publikum.

 

I helvedes forgård

Da han har fundet sin plads midt på scenen under det blændende spotlight, stopper musikken, lyset slukkes, og han falder hårdt mod gulvet. Eller måske nærmere ned i infernoet. Her ligger han i fosterstilling og vrider sig ud af sit spandex, så den næsten nøgne krops mikrobevægelser træder tydeligt frem. Kroppen vrider sig langs gulvet og virker utilpas og fremmedgjort overfor sig selv – måske som et billede på de fortabte sjæle i infernoets forgård.

 

Vanviddets indtog

"Lad alt håb fare, hvo træder ind" står der på Helvedes porte til Dantes Inferno. Og håbet ser da også ud til at forlade vores hovedperson, som omsluttet af mørke begynder at udvikle en stereotyp og gentagende adfærd. Han iklæder sig sit tøj, for senere at tage det af igen og gentage proceduren én gang til. Og stopper op i bevægelser, for at vende tilbage til startpunktet, som en ridset plade, der hakker. Sveden drypper af panden, blikket virker sløret, hænderne urolige. Den er god nok – det er ikke særligt sjovt i helvede.

 

Et strejf af surrealisme

Den simple scenografi består hovedsageligt af den sparsomme belysning, som understreger fornemmelsen af vanvid og klaustrofobi. Det hvide lys mod det sorte gulv danner nærmest kubistiske billeder, som leder tankerne mod en labyrint, man ikke kan finde udvejen til. Der skabes en surrealistisk stemning, som især fremtræder i de sort-hvide videoprojektioner på bagvæggen. Her ser man Danielis stirre koldt på sit dansende jeg på scenegulvet, mens visuelle effekter, forvrider, fordobler og fragmenterer hans ansigt.

 

Kampen mod jeg’et

Her går det for alvor op for os, hvem vores subjekt kæmper mod i infernoet: sig selv. For i selvransagelsen og erkendelsen af rækkevidden af ens fejl og synder ligger frelsen. Og hermed åbner der sig en sti af lys – en lille stråle af håb – hvorefter et rødt skær lægger sig over scenen, og Danielis igen ifører sig klovnekraven og mimer til Händels melankolske og smukke Lascia Ch'io Pianga:

“Må sorgen, ud af medlidenhed, bryde disse lænker af lidelse, og lade mig sukke efter frihed”.

 

FAKTA

On the Red Lawn

af den slovakiske koreograf og danser Tomas Danielis

Spillede på Bora Bora den 25. og 25. september

Info: Bora Bora

 

http://www.getvamos.com/events/on-the-red-lawn/8422661

Soloforestillingen "On the Red Lawn" er inspireret af "Inferno" fra "Divine Comedy". Gennem Dantes gang i helvedes korridorer udforsker koreograf og danser Tomas Danielis de mennesker, som Dante møder på sin vej, deres valg, motivationer og (u)tilfredsstillelse.

I soloen stiller Tomas Danielis spørgsmål til livet, vores valg, dansen, samt til de motivationer - såsom kærlighed og følelsen af at være hjemme, der ligger dybt i alle os mennesker.

Er det muligt for mennesket at kende sin vej gennem livet, er det muligt at ændre sine valg eller i det mindste opfatte sine valgt på en anderledes måde?

"On the Red Lawn" forsøger at besvare disse spørgsmål ved at kombinere visuelle udtryk med dans.

Soloen skaber forbindelser mellem det nye og det evigt eksisterende, mellem kroppens synlige udtryk og dens bagvedliggende historie, mellem følelsesmæssig og fysisk intimitet og mellem det klassiske narrative og den åbne struktur.

Credits:

Koreografi og dans: Tomas Danielis

Videoart: Stefan Schmid

Scenografi: Stefan Roehrle

Musik: Jean Baptiste Lully, Georg Friedrich Haendel, Nicola Porpora

Koreografi assistent: Aline Sanchez Rodriguez

Teknik: Thomas Bergner

www.tomasdanielis.com

 

 

 

 

 

 

 Kröne Zeitung, 22. March 2015, Austria (national edition)


 

 

 

http://www.tanz.at/kritiken/kritiken-2014/979-tomas-danielis-locus.html

 

AutorIn: Eveline Koberg | PDF

danielisTomas Danielis zeigte im TTZ, Tanz & Theaterzentrum Graz, seine neue Solo-Produktion „Locus – Concept of Me“, eine „tänzerische Erinnerungssuche“, unterlegt mit dem Gedanken „you are / not / who you remember you are“. Insgesamt vielleicht frei „übersetzbar“ als „wo bin ich / wenn ich, da ich / vielerorts war“?

 

Präsentiert wurde eine Szenenfolge: Chronologische Lebensphasen wahrscheinlich – jedenfalls was Anfang und Ende in seiner Ähnlichkeit betrifft – und exemplarische Bewusstseinsschichten. Dass diese einzelnen Abschnitte scheinbar beiläufig, unverbunden aufeinander folgen, bewirkt unnotwendige Einbrüche im dramaturgischen Fluss und ist nicht nachvollziehbar. Ganz besonders auch deswegen nicht, weil das Engagement, die Ernsthaftigkeit, mit der sich Danielis ansonsten „auf eine tänzerische Reise zu verborgenen Orten der Erinnerung – zu vergessenen Gedanken, versteckten Wünschen“ begibt, der nachhaltigste Eindruck ist, den man mintnimmt. Bleibt doch alles weitere an Gedanken und Empfindungen dem Rezipienten eher verborgen; abgesehen von der Frage, warum sich die vermittelte Emotionalität im Kämpferischen, im Aggressiven, im Beziehungslosen erschöpft, sich inhaltlich also relativ eindimensional artikuliert – wiewohl neben „Abscheulichkeit“ auch der Ausdruck von „Schönheit“ des „Menschseins“ angekündigt wird.

 

Und es stellt sich die Frage, warum bei dem gegebenen Einsatz und dem grundsätzlichen tänzerischen Können Danielis‘ nicht mehr an bewegungstechnischer Feinarbeit zu erleben ist. So widmet er sich etwa mehrfach der Minimalbewegung von Fingern, ohne damit aber Geführtes, Zielgerichtetes in der Bewegung vermitteln zu können.

 

Womit er überzeugt, ist Kreativität in bizarren Bewegungsformen, in einzelnen explosiven, weder sich selbst in irgendeiner Weise schonenden Bewegungssequenzen noch den Zuseher in seinem ästhetische Empfinden – ob beim mehrmaligen Einsatz des Kopfes als einer von 5 (!) Gliedmaßen oder durch die Unerbittlichkeit, mit der er in „Endlosschleifen“ Kämpfen und Suchen in all den Einschränkungen in Windungen und krampfartigen Schleifbewegungen visualisiert.

 

Tomas Danielis: „Locus – Concept of Me“ am 20. März 2014 im TTZ Graz

 

 

 

 

http://www.tanz.at/kritiken/kritiken-2012/612-tomas-danielis-on-the-red-lawn.html

 

Start

Kritiken Kritiken 2012 Tomas Danielis „On the Red Lawn“

Tomas Danielis „On the Red Lawn“

10. September 2012 | AutorIn: Eveline Koberg |

 

Wenn das Innen nach dem adäquaten Außen sucht. Tomas Danielis, geboren und ausgebildet in der Slowakei, ist seit gut zehn Jahren als Tänzer-Choreograph sowie als Lehrer europaweit unterwegs und bereits mit mehreren Preisen ausgezeichnet. Vor einiger Zeit hat er Graz zu seinem Lebensmittelpunkt gemacht. Am 6. September eröffnete er hier die Saison im TTZ , im Tanz- und Theaterzentrum.

 

Nicht mit einem fröhlich beschwingten Tänzchen freilich - was auch kaum von Tomas Danielis zu erwarten wäre, ging er doch immer schon mit viel Ernst und mit noch mehr Zielstrebigkeit in seiner Art unbeirrbar vor. Eben dieses, das nahezu zwingend ihn Bewegende, wird als eines seiner Merkmale auch bei der Premiere des ersten Teils „On the Red Lawn“ eines geplanten„ Diptychons“ deutlich.

Das von ihm choreographierte und getanzte, knapp einstündige Solo ist eine von Emotionalität durchwobene, mehrschichtig intellektuelle Analyse wie künstlerische Synthese. Danielis ist vor allem von der starken Nähe zwischen Bildender Kunst und Tanz überzeugt und daher ist ihm eine entsprechende performativ gemeinsame Umsetzung ein großes Anliegen: Die hier realisierten Video-Sequenzen (Stefan Schmid) mögen umfangreicher und aufwändiger geplant gewesen sein, allein ihr nicht zu häufiger Einsatz, ihre geradlinige, reduzierte Klarheit verleiht ihnen besondere Qualität. Im Gegensatz dazu stehen die häufigen Kostümwechsel, die zwar strukturierend, jedoch in dieser Anhäufung Ursache für Spannungseinbrüche sind.

Anderes gilt für die zumeist scharfen dramaturgischen Schnitte: Schlüssig einerseits in der zum Teil geometrisch aufbereiteten Raumnutzung, unterstützt außerdem durch überzeugende Lichtführung (wenn auch die grundsätzliche Sparsamkeit des eingesetzten Lichts auf Dauer in doppeltem Sinne etwas ermüdet); inhaltlich schlüssig andererseits als Metapher für Zerrissenheit, Suche, Getriebenheit etc. Zusätzlich stimmig und ergänzend dazu die kontrastierenden Bewegungs-Arten (besonders deutlich im rahmengebenden Gegenüber von barocken Tanzschritten und Variationen zeitgenössischen Tanzes): Ein im dichten Nebeneinander eingesetztes formales Stilmittel, das Danielis noch variationsreicher durch- und ausspielen könnte, um seine Fragestellungen wie etwa auch die nach Wahlfreiheit des Menschen nachhaltiger, überraschender und kreativer vor Augen zu führen. Geballte Fäuste allein etwa tun nicht die Wirkung, die den erahnbaren gedachten und empfundenen Tiefen gerecht würden.

 

 

 

 

http://spectator.sme.sk/articles/view/48517

Nu Dance Festival brings Slovak and foreign novelties

 

 

10 Dec 2012

Zuzana VilikovskáCulture & Society

 

 

TOMÁŠ Danielis, one of several leading Slovak dancers living abroad, says that unlike in foreign countries, contemporary dance in his home country has little backing among local audiences and institutions alike – which is the reason why so many dancers have left Slovakia to make their careers abroad. However, in spite of this – and despite the initial fears of insiders – the recent Nu Dance Festival managed to attract welcoming and supportive audiences, evoke debates, and fill workshops.

The festival, which took place at the elledanse theatre in Bratislava between November 20 and 28, offered 12 performances over 7 evenings (including 9 premieres) from 6 countries, as well as a workshop “Flying Low and Passing Through” for professionals, a documentary about a dance experiment of the same name, the work-in-progress “Micro in Macro”, and after-parties with DJ Effiks.

 

An emergency substitute

 

….

 

Baroque musings

The festival wound up with another male solo to strong music, but of a different type. On November 28, the On the Red Lawn piece was danced by Tomáš Danielis, a Slovak currently working abroad, mostly in Denmark, Austria and Germany. He is also the work’s creator and choreographer.

“In this piece, the motif was primary – which developed from Dante Alighieri’s Divine Comedy – from the Inferno – inspired by the word as well as by the illustrations. I took Doré’s, Boticelli’s, Blake’s and Dali’s illustrations, compared them and took always the most impressive version,” Danielis told The Slovak Spectator. “The people are in hell because on the one hand they broke rules and feel guilty, and on the other hand they are proud of something they have done because they loved something: be it money, lechery or blind revenge.” Saying that this was his first ever work to classical music, he continued: “I needed music that would express the boasting and vanity on the one hand, and many layers as well as depth on the other. I did not want to use electronic music, and so through the selection process I quickly found Baroque music, with the exception of the last two pieces, which are written by Händel.”

The piece, which is almost one hour long, premiered in Austria in September, where it was performed only four times; the Nu Dance Festival saw its Slovak premiere. Danielis also used video sequences (made by Stefan Schmidt) to break up the condensed motion-and-music combination. He also changed his clothes – or took them off completely – to express outwardly the stirrings and incitement or the tortured souls. In some places, the physical visualisation of demons, incubi and succubi was palpable.

“I use video because theatre is based on a question, and once the question is answered, this moment dies and viewers start to be bored. Video, however, offers a window into another perspective and another reality,” Danielis said. “Especially when I am alone onstage, the video helps to balance the potential risk of narcissism – and uncover more layers.”

Both Viňarský and Danielis said that contemporary dance is a very young genre in Slovakia, having begun only about 20 years ago, and that it is still looking for audiences. Viňarský, who currently works in Žilina’s Stanica Záriečie culture hub, praised local audiences, considering local universities the main source of young, intellectual and even artistically inclined people. Danielis was more sceptical, stressing the fact that the lukewarm interest of the Slovak public might also be behind the insufficient support for this “marginal” art. However, perhaps they could agree that a festival like Nu Dance might help spread the word, find new, open visitors and become not only a venue for professional comparison and exchange, but also inspiration for both professionals and audiences.

 

 

 

 

JADE – opening of regular event “Mondays of Contemporary Dance in Slovak National Theatre”

 

http://www.youtube.com/watch?v=vfwKNw0uPWU

 

 

 

Veľa piť a vydržať

Eva Gajdošová, divadelná publicistka | 30.11.2012 16:00; www.sme.sk

Slogan, ktorý som si požičala z predstavenia Petry Fornayovej, v mnohom vystihuje situáciu v súčasnom tanci na Slovensku. Odrážala sa aj na 7. ročníku festivalu Nu Dance Fest, platforme pre slovenskú tvorbu. Uviedli sa na ňom tvorcovia, ktorí – napriek všetkým prekážkam - vydržali. Takmer všetci stáli pri zrode súčasného tanca na Slovensku. Novým v tejto zostave je združenie Bees-R, ktoré na úvod uviedlo Skúmanie javov v choreografii a interpretácii Jany Terekovej. Spojenie pohybu, elektronickej hudby, živého vizuálu a svetiel vyústilo do príjemného zážitku.

38 nudance 4x Sólo Zdenka Brungot Svíteková - Chiens naufragés

Sólo Zdenky Brungot Svítekovej - Chiens naufragés - patrí medzi kúsky, ktoré buď pobúria, alebo nadchnú.

Autor: Geir M. Brungot

 

Festival sól

Najväčšmi boli na festivale zastúpené sóla. Nie je to náhoda, ale odraz reality, chýbajúceho priestoru a prostriedkov na zaangažovanie väčšieho tvorivého tímu. Výber sól bol zaujímavý názorovou vyhranenosťou tvorcov.

...

V záverečnom sóle festivalu sa predstavil Tomáš Danielis, zastupujúci stále sa rozširujúcu skupinu našich tvorcov v zahraničí. Jeho sólový projekt On the Red Lawn, inšpirovaný Infernom z Danteho Božskej komédie bolo najvýpravnejším predstavením festivalu, ukážkou, že tanec je nutné dotvoriť svietením, scénou. Kedysi enfant terrible slovenského tanca tiež dospel do veku, keď sa obzerá späť. Jeho sugestívne sólo je osciláciou medzi túžbou nájsť správny smer a strachom z rozhodnutia.

...

Festival sa konal v priestoroch divadla Elledanse, ktoré je po 25 rokov existencie súčasného tanca stále jedinou scénou pre súčasný tanec v Bratislave.

© AUTORSKÉ PRÁVA VYHRADENÉ

 

 

 

 

Damnation

Začátek konce, tedy prvním představením posledního dne festivalu, bylo sólo Damnation. Jeho tvůrce a zároveň interpret Tomáš Danielis si rád pohrává s reakcemi diváků a jejich vztahem k dění na scéně. Některé z nich proto učinil jeho součástí. I když úloha publika nebyla natolik rozsáhlá, jak by se u interaktivního představení dalo očekávat.

Inspiraci k sólu našel autor ve filmu Werckmeister Harmonies. S ním se shodovala i první scéna, kdy vybrané diváky nechal kolovat po scéně jako sluneční soustavu. Potom už mohli sólo opět sledovat v rolích diváků. I když vlastně vytvořili divadlo na divadle – byli usazeni na scéně.

Tomáš Danielis ztvárňoval postavu přikrčeného podivína, se zvednutými rameny, nejistého, avšak ne zmateného, který vzbuzoval soucit a o jehož vnitřní kladnosti člověk nepochyboval. Jako smutně komický klaun si vybíral diváky, kteří poslušně (až na jednoho) plnili jeho úkoly a přistupovali na zvláštní hru. Když pak „Quasimodo“ přešel z podivných kroků na pološpičkách s předsunutou pánví do tance, rozvinul pohyb do až kontrastních rozsahů se značnými točkami a velkolepými gesty paží i nohou. Jakoby přikrčená postava ztrácela vnějších omezení a vyjadřovala tancem přání naplno sdělovat. Postupně se pak Tomáš Danielis vracel k úvodní postavě, z které stále vyzařovala touha být ostatními pochopena. Ústředním se pak stal výjev, ve kterém se zasypával moukou a vytvářel různorodé obrazy. Nejen tento moment, ale celé dílo bylo protkáno určitou metaforičností.

Tomáš Danielis vytvořil sugestivní sólo, v kterém naprosto přesvědčivě ztvárňoval zvolenou postavu a v tanci při tom udivoval svojí neomezeností. Choreografii doplňoval light designem, který vytvářel potemnělou atmosféru a zároveň se mu světlo jednotlivých reflektorů stávalo v určitých momentech partnerem, s kterým si pohrával. Nemalou zásluhu na působivosti celého výstupu měla i zvolená podmanivá hudba ze zmíněného filmu Werckmeister Harmonies.

Autor: Jana Bitterová

 

http://www.tanecniaktuality.cz/en/performances-festivals/archives/festivals-2007-2009/styri-1-dni-tanca-2009/den-paty-1710/

 

 

 

 

TANZTHBATER

photo

Roboterhafte Erkundungen: Tomas

Danielis beim Finale LAPP

 

Geglückter freier

Tanz im Freien

Famoses Finale des Grazer Tanztheater Festival

GRAZ. Das Open-Air-Experiment ging auf beim 20. Internationalen Tanztheaterfestival zum NulFlarif, wie der gut besuchte Franziskanerplatz bei der renommierten Valerie Larnielle und dem Überraschungsauftritt von Tomas Danielis bewies. Roboterhaft erkundete dieser in ,,Back to myself"erst Korper und Umgebung, um dann akrobatische Meisterleistungen in seine Figuren zu legen. Einmal mehr fesselte die muskeltrainierte Lamielle mit grandioser Ausdrucksgabe bei den Wanderstationen ihrer ,,Escales Vagabondes". Von der Mimik bis zu jedem Schritt inszenierte die in einen weiten Mantel gehüllte, mit Hut und festem Schuhwerk schrág anmutende Künstlerin aus Frankreich einen szenischen Bilderbogen, der mit majestátischer Grandesse vom Leben auf der Strasse erzahlt.

Ews

 

Kronen Zeitung, July 2011

 

 

Damnation

Začátek konce, tedy prvním představením posledního dne festivalu, bylo sólo Damnation. Jeho tvůrce a zároveň interpret Tomáš Danielis si rád pohrává s reakcemi diváků a jejich vztahem k dění na scéně. Některé z nich proto učinil jeho součástí. I když úloha publika nebyla natolik rozsáhlá, jak by se u interaktivního představení dalo očekávat.

Inspiraci k sólu našel autor ve filmu Werckmeister Harmonies. S ním se shodovala i první scéna, kdy vybrané diváky nechal kolovat po scéně jako sluneční soustavu. Potom už mohli sólo opět sledovat v rolích diváků. I když vlastně vytvořili divadlo na divadle – byli usazeni na scéně.

Tomáš Danielis ztvárňoval postavu přikrčeného podivína, se zvednutými rameny, nejistého, avšak ne zmateného, který vzbuzoval soucit a o jehož vnitřní kladnosti člověk nepochyboval. Jako smutně komický klaun si vybíral diváky, kteří poslušně (až na jednoho) plnili jeho úkoly a přistupovali na zvláštní hru. Když pak „Quasimodo“ přešel z podivných kroků na pološpičkách s předsunutou pánví do tance, rozvinul pohyb do až kontrastních rozsahů se značnými točkami a velkolepými gesty paží i nohou. Jakoby přikrčená postava ztrácela vnějších omezení a vyjadřovala tancem přání naplno sdělovat. Postupně se pak Tomáš Danielis vracel k úvodní postavě, z které stále vyzařovala touha být ostatními pochopena. Ústředním se pak stal výjev, ve kterém se zasypával moukou a vytvářel různorodé obrazy. Nejen tento moment, ale celé dílo bylo protkáno určitou metaforičností.

Tomáš Danielis vytvořil sugestivní sólo, v kterém naprosto přesvědčivě ztvárňoval zvolenou postavu a v tanci při tom udivoval svojí neomezeností. Choreografii doplňoval light designem, který vytvářel potemnělou atmosféru a zároveň se mu světlo jednotlivých reflektorů stávalo v určitých momentech partnerem, s kterým si pohrával. Nemalou zásluhu na působivosti celého výstupu měla i zvolená podmanivá hudba ze zmíněného filmu Werckmeister Harmonies.

Autor: Jana Bitterová       

    

http://www.tanecniaktuality.cz/en/performances-festivals/archives/festivals-2007-2009/styri-1-dni-tanca-2009/den-paty-1710/

 

 

 

 

 

 

Taneční listy

____________________________

Konfrontace 2001

 

....

Ve dvou společných večerech v Duncan Centru vystoupili Tomáš Danielis a David Zambrano. T. Danielis, původem ze Slovenska, zahájil svou profesionální taneční dráhu v souboru Zuzany Hájkové v době, kdy byl ještě žákem konzervatoře. Krátce na to začal vytvářet vlastní, většinou sólové projekty. Jeden rok studoval u tanečníka a choreografa D. Zambrana. Od r. 1999 je posluchačem VŠMU – obor pedagogika moderního tance. Na pražském festivalu nového tance představil své improvizované sólové představení Dnes som ťa skoro stretol (2000). Věnoval jej D. Zambranovi. Jak je uvedeno v programu, sólo vzniklo na motivy pohádky šestileté holčičky. Základem jeho inscenační struktury byl obsah a dětská imaginace jistého krátkého příběhu. Vše se ovšem cestou pokusů a improvizace zredukovalo na „fragmenty obrazů transformovaných“ do pohybu, v nichž Danielis vypráví své vlastní příběhy. Škoda jen, že nebylo objasněno, o jakou pohádku či o jaké příběhy se jedná. Zřejmě to ale nebylo podstatné.

Danielis se ve svém představení Dnes som ťa skoro stretol uvedl jako pohybově nadaný tanečník. Měla jsem ovšem pocit, že určité sekvence jeho improvizace tvořily pouze „prázdné“ pohyby, které nevyrůstaly ani z vnitřního prožitku tanečníka, ani ze snahy o sdělení. Až na náznak vyprávění na počátku jeho taneční improvizace a na některé evokované nálady jsem Danielisovu zpověď, bohužel, nerozluštila.

Tanečník, choreograf a vyhledávaný pedagog D. Zambrano pochází z Venezuely. V současné době žije v Amsterdamu. Vystupoval a vyučoval ve více než třiceti zemích Evropy, Asie a Ameriky. Tančil např. na American Dance Festival, v newyorském Improvisation Dance Festival či venezuelském Festival de Danza Postmoderna, který r. 1989 sám založil. Jako pedagog působil v tanečních skupinách Rosas, Ultima Vez, Sasha Waltz aj. Opakovaně vyučuje na taneční škole P.A.R.T.S. V Bruselu, divadelní škole v Amsterdamu a Arnhemu. Improvizaci Zambrano chápe jako uměleckou formu a choreografii jako prostředek k jejímu zdokonalení.

Ve společném večeru s T. Danielisem Zambrano tančil ve svém novém sólu ACME. Sám říká, že: „ACME je název pro vesmírnou továrnu, která vyrábí vše, co člověk právě potřebuje.“ Pro toto dílko zřejmě záměrně použil „na efekt hrající“ hudbu, jejímuž psychedelickému tlaku se nepodrobil, ale využil ho. Tento tajemný podivín těžil s profesionálním nadhledem z pulsující atmosféry humor, vytvářel skrze jednoduché pohybové prostředky iluzi různých situací a hrál si s opakováním pohybových motivů za účelem vytvoření nových účinků.

...

Daniela Klívarová